Na barikádách svobodného Internetu

Před několika měsíci se meziřečné povídání kolektivu GobGob, jehož jsem byl součástí, velmi rychle a nečekaně stočilo k tématu svobodného softwaru a internetu… Doslovně si celý rozhovor bohužel nepamatuji, pokusím se tedy alespoň parafrázovat základní teze mého gobgobího kamaráda: Open source prohrál, je to moc složité, nepřívětivé a nikoho to už nezajímá, musíme si to přiznat, lidi jsou na platformách, chtějí jednoduché služby a na platformách je dostanou, to je fakt.

Přál jsem si být schopný nějak oponovat, ale popravdě jsem nedokázal najít sílu a důstojně zhynout na debatních barikádách lepšího internetu a svobodného softwaru. Zůstal jsem jen tiše stát v koutě. Jako opařený rozhodností a samozřejmostí, s kterou ty teze byly řečeny. A samozřejmě také zžíravou otázkou na sebe sama: nejsem to právě já, kdo odmítá vidět pravdu? Měsíce uběhly a já stále přemýšlím. Je na čase odpískat copy left, svobodný software a decentralizovaný demokratický internet?

Pískej konec

Budu upřímný, protože co jiného dělat na hořící planetě. Sám jsem před dvěma lety přešel na MacOS (po 6 letech na Linuxu – Fedora OS). Po letech nainstaloval Ableton a cítil se skvěle. Vrátil se na platformu Meta (Facebook, Instagram) a začal si psát s kamarádstvem i nejbližšími na Messengeru a WhatsAppu. Zestárnul jsem o pět let na Twitteru. A co víc. Nikdy jsem pořádně nepřestal používat Google, nikdy jsem neměl na smartphonu jiný operační systém než Android.

Také jsem ale začal používat několik decentralizovaných¹ online služeb: federativní protokoly jako sociální síť Mastodon² nebo federativní chat Matrix³. A také komunitně poskytované služby postavené na open source softwaru – jak je nabízí například český nolog.cz⁴, ale i řada zahraničních tzv. feministických serverů⁵. Open source jsem ale instaloval i přímo lokálně na svém Macu (no pun intended): zápisník LogSeq⁶, emailový klient Thunderbird⁷, správce hesel BitWarden⁸, VPN tailscale⁹ a samozřejmě pořád roztáčel kancelářský balík LibreOffice¹⁰.

A opět budu upřímný, protože co jiného dělat v době popírání základních lidských práv: ke všem zmíněným projektům existuje jedna až dvěstěpadesát komerčních alternativ, které jsou pohodlnější, přívětivější, stabilnější a v neposlední řadě také hezčí.

Pískat konec tímhle způsobem ale můžu i všem off-space galeriím, komunitním centrům, přátelskému fotbalu, nekomerčním pridům, anarchistickým bookfairům a družstevním restauracím. Ke všem z nich existuje jedna až dvěstě komerčních soukromých alternativ, kde se víc topí, líp kope a vaří. A přesto jim konec nepískám ani já, ale především (a hlavně!) ani tx, jež do nich chodí, potkávají se a mají z toho radost. Ani plátky citrusů v toaletě části společnosti prostě nevoní tak dobře jako fajn komunita, respekt k druhým a špetka (možná utopických) ideálů.

V digitálním prostoru ale podobné prožívání míst jako by chybělo. Naleštěné “alternativy” jsou jen dvě kliknutí daleko a jakýkoliv škraloup na kráse je často tvrdě potrestán. Proč číst manuály, opravovat rozbité instalace, vytvářet nové účty nebo se prostě jen dívat na škaredý design, když top řešení je tak blízko? Sám jsem tomuto faustovskému pokušení nespočetněkrát podlehnul a když náhodou ne, palčivě mě pak svíralo jeho echo při každém použití té méně přívětivé, pomalejší, složitější, hnusnější, ale zato svobodné varianty. Fakt super rozhodnutí!

Ukradená nostalgie

Mám pro nás špatnou zprávu. Pan Sponka¹¹ byl unesen, mučen, vydírán a nyní pracuje proti nám. Stejně jako veškerá digitální nostalgie. Část z nás má to štěstí a pamatuje si Internet jako místo decentralizovaných protokolů, veselé svobody a experimentování s identitou, my všxchnx máme to štěstí a zažíváme minimálně jedny z jeho stále živoucích ruin a to sice e-mail: komunikační prostředek, který je decentralizovaný, kde nemusíte přemlouvat blízké, galerie, zaměstnavatele, ani random prodejce z bazoše o přechod pod stejného poskytovatele, prostě tu zprávu pošlete. Z Harwardu na VŠE, z FaVU na Úřad práce, z Protonu na Google.

Největším úkolem digitálních platforem a kapitalismu dohledu je překroutit tyto střípky našich vzpomínek i žitou zkušenost ve vyprázdněný impotentní obraz k lajkování.¹² A případné, extrémně rezistentní, zbytky našeho stesku po ztraceném domově přetvořit ve vlastní prospěch. Otočit polozapomenutou touhu po vlastním kousku Internetu – po vlastním serveru – v cynicky prázdný produkt: označit chat room za Discord “server” a naprosto bezskrupolózně nám tak naši touhu vyprázdnit přímo na obličeje.

To, že pojem Discord “server” existuje a těší se popularitě, je však paradoxně dobrou zprávou. Naznačuje to, že napříč vrstvami žije náš stesk i touha po lepším Internetu. Musíme však znovu objevit cestu k jejich neodcizenému prožívání – plnému autenticity, emocí, komunitnosti i lidského odpouštění chyb. Dobrou zprávou také je, že takový způsob prožívání známe a již praktikujeme: z alternativních, nekomerčních, off-space, komunitních a ad-hoc fyzických prostorů.

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo

Možná že prohráváme. Roste množství skleníkových plynů, imperialistických okupací, útlaku menšin, svrchovanosti platforem, pravicově-konzervativních vlád a prezidentů. A Wall street a akciové trhy na to reagují nebývalým jásotem a růstem. Index SP500 nikdy nebyl výš.

Navzdory tomu v duších mnoha z nás stále zůstává touha žít a prožívat (ať již konec světa anebo ne) podle svého. Fungujeme tak již dnes ve fyzických prostorech. Pokud budeme chtít, můžeme toto naše fungování a velkorysost přenést i do světa digitálního. Začít nahlížet na online prostory a software fyzicky a komunitně. Vnímat lehce podivný design jako specifikum. A frustrace a bugy jako příležitost k rozhovoru. Kamaráde, čtu tvůj bug report a také mi to vadí. Kamarádko, děkuji za opravu, už to funguje. Na druhých stranách je člověk jako vy a nikoliv profit-based Excelová tabulka.

Nejjednoduší způsob, jak s takovou změnou začít, je začít používat svobodný software a svobodné části Internetu. Nemusíte být programátorka, ani nemusíte hned (ani za pět let) posílat prostředky na jejich vývoj a údržbu. Ani instalovat a používat hned všechno. Stačí jeden software, jedna alternativní služba. Prostě jen zvídavě vstoupit a namísto nedostatků vidět komunitu. Stejně jako si nosíme komba z dodávek, obrazy do schodů a podáváme teplé lahváče v plesnivých sklepech. S potměšilou radostí. Jen tak zlehka. Zlehka si užívat digitální autonomní zóny.

Tento text byl původně publikován na webu GobGob.org. Editační konzultace: Medard Zeman.

For english version please visit: GobGob.org.